Že musím_11.6.2013

11. června 2013 v 14:37 |  ája
Jak jsem se rozhodla, že se sem musím přihlásit.


Koukám se na poslední článek a jsem tak moc ráda, že jsem to všechno vypsala a že můžu vzpomínat.
Je to za mnou, 4 roky mučení. Jenže taky ty nejlepší 4 roky života. Všichni se těšili, až vypadnou. I já. A najednou se mi stýská po blbostech. Těch všech zbytečných rozhovorech o ničem.
Miluji tyhle vzpomínky.
Stužkováky, dva skvělé večery.
Plesy! Ten první, kde jsem všechny obviňovala, že jsou gayové.
A pak ten náš, ten náš! Nástup, hudba - ta hudba,kterou si už snad v životě neposlechnu. Á. A jinak neuvěřitelná párty zakončená s těmi nejlepšími.
A rozlučková párty, z které jsem sice vlastně zklamaná, ale přitom skvělá.
A hádky. Konečně mi došlo, že sice mi nikdo ze třídy nevadí, ale prostě nejsme tak dokonalá třída, jako jsme se měli. A taky, že už se v některýma opravdu neumím bavit, že jsou jinde. Že mě tahle škola změnila.
Jen mě mrzí, že ti, které mám ráda nejvíc, tu školu nenáviděli. Trochu bohémové? Trochu nepochopitelní lidé. A už je třeba nikdy neuvidím. Achjo.
Takže teď tohle:
Nikdy nezapomenu na praktickou - provázky po celým ateliéru, masáž nahřátými báňemi od žárovek, always look on the bright side of life.
Nikdy nezapomenu na dravé kočičky a dětský počítač.
Nikdy nezapomenu na to, jak mi vždy při nějakým důležitým termínu klekl počítač.
Nikdy nezapomenu na 7 korun na pučení.
Nikdy nezapomenu na jahody, melouny a husy. Koníky, jednorožce, chlupáčky.
Nikdy nezapomenu, že jsem sopka na Filipínách jen díky týhle škole.
Nikdy nezapomenu, že se od té doby představuji neznámým lidem uplně jinak.
Nikdy nezapomenu na hlazení po tváři.
Nikdy nezapomenu na plenéry a medvědy.
Nikdy nezapomenu na obědy jako 4 mušketýry.
Na tyhle maličkosti, díky kterým jsme žili.

Maturito, mám tě, byla jsi zábavná. Vysoká jdu za sebou.
A na to, že díky týhle škole mám takové kamarády, jako jsem si vždycky přála. A že to není konec.

Taky bych neměla zapomenout napsat, že mám momentálně PROBLÉM. Ten problém, který mám asi déle, než by bylo záhodno přiznat. Ten problém, kdy se nikdy neodhodláš, protože si toho, co je teď, příliš vážíš. No, takže I just waaaaaanna....úúúúúúúúúuúúúúúuuuuú.

Ale jinak mám opravdu ráda život. Jako opravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama